Jicchak Ben Cvi

Jicchak Ben Cvi יצחק בן צבי
Jicchak Ben Cvi na fotografii ze 22. prosince 1952.
2. prezident Izraele
Ve funkci: 16. prosince 1952 – 23. dubna 1963
Předseda vlády	David Ben Gurion Moše Šaret David Ben Gurion
Předchůdce	Chajim Weizmann
Nástupce	Zalman Šazar
Stranická příslušnost
Členství	Mapaj
Narození	24. listopadu 1884 Poltava, Ruské impérium (nyní Ukrajina)
Úmrtí	23. dubna 1963 (78 let) Jeruzalém, Izrael
Místo pohřbení	Har ha-Menuchot
Kneset	1., 2.
Choť	Rachel Jana'it Ben Cvi
Děti	synové Amram a Eli
Příbuzní	Aharon Re'uveni (sourozenec)
Alma mater	Kyjevská univerzita (1905–1906) Právnická fakulta Istanbulské univerzity (1912–1914)
Profese	politik, historik, spisovatel a Jewish communities scholar
Náboženství	judaismus
Ocenění	Bialikova cena (1953) honorary citizen of Jerusalem člen Řádu britského impéria
Podpis
Commons	Yitzhak Ben-Zvi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jicchak Ben Cvi (hebrejsky יצחק בן צבי‎, rodným jménem Jicchak Šimšelevič, ukrajinsky; 24. listopadu 1884 Poltava – 23. dubna 1963 Jeruzalém) byl izraelský politik, historik, sionistický aktivista, vůdce dělnicko-sionistického hnutí a v letech 1952 až 1963 v pořadí druhý a zároveň nejdéle sloužící izraelský prezident.

Před svým zvolením do vrcholné funkce hlavy židovského státu zastával různé komunitní a politické funkce. Patřil k zakladatelům marxisticko-sionistického hnutí Po'alej Cijon v carském Rusku a aktivně se podílel na organizování tamní židovské sebeobrany. Útěkem z Ruska unikl deportaci na Sibiř a po navazování kontaktů v Evropě podnikl v roce 1907 aliju do osmanské Palestiny. Tam stál u zrodu prvních židovských obranných organizací Bar Giora a ha-Šomer a prvního hebrejsky psaného socialistického listu ha-Achdut. Studoval právo na Istanbulské univerzitě, avšak v důsledku svých sionistických aktivit byl v roce 1915 zatčen a deportován. Po odchodu do Spojených států se podílel na náborové kampani do Židovské legie, do které sám vstoupil a s níž se v roce 1918 vrátil do Palestiny. Po svém příjezdu pomáhal založit stranu Achdut ha-avoda, předchůdkyni hegemona izraelské politiky v prvních desetiletí izraelské státnosti, vlivný odborový svaz Histadrut a hlavní vojenskou podzemní organizaci Hagana. Ve třicátých a čtyřicátých letech stál v čele Židovské národní rady, jež byla stínovou vládou židovské pospolitosti v Palestině. V den vyhlášení nezávislosti Izraele byl jedním ze signatářů izraelské deklarace nezávislosti a v následujících parlamentních volbách byl zvolen poslancem za stranu Mapaj. Byl dlouholetým přítelem prvního izraelského premiéra Davida Ben Guriona a společně s ním se řadí mezi dva nejvýznamnější sionistické vůdce.^[1]

Kromě politické činnosti se během svého života věnoval i vědeckému výzkumu, v jehož rámci se zabýval židovskou etnologií. Studoval židovské etnické a náboženské skupiny a komunity, jejich zvyky, tradice a historii a o mnohých sepsal ucelené vědecké studie, jež jsou dodnes považovány za autoritativní a obsahově vyčerpávající. Tento svůj vědecký zájem projevil i v čele státu, když do prezidentské rezidence každý týden zval představitele různých židovských komunit. Je mu rovněž připisováno zavedení tradice dnů otevřených dveří prezidentské rezidence.